GABRIELA HORÁKOVÁ
Jmenuji se Gabriela Horáková, je mi 23 let a pocházím Hradce Králové.
S bojovými sporty jsem začala v roce 2013, kdy jsem přišla do Good Luck Gymu s otázkou, zda není pozdě začít v 16 letech s nějakým sportem, který jsem nikdy předtím nedělala a chci ho dělat vrcholově.
Naštěstí tam byl Honza Voborník, který všechny moje pochybnosti zahnal větou „nikdy není pozdě začít s tímhle sportem!“
Nevěnuji se jen jednomu bojovému sportu. Vybrala jsem si všechny. Protože naprosto všechny mají své kouzlo a něco do sebe.
Když jsem do GLG přišla, začala jsem rovnou s MMA a skočila do něj rovnýma nohama, přímo do teamu pokročilých, protože v té době žádný team začátečníků nefungoval. Rozhodně bych neměnila, protože to jsem prostě já a mě vždy takové výzvy přitahovaly.
Časem člověk začne mít touhu se rozvíjet, takže jsem chvíli strávila trénováním thajského boxu, chvíli MMA, chvíli Jiu Jitsu, které mi sedlo asi nejvíce, a ve kterém jsem zápasila nejčastěji.
Aktuálně se věnuji všemu tak nějak nastejno. Chci být komplexní zápasník.
Hodně lidí se mě ptá, jak se k tomu taková holka jako já dostala.
Od mala jsem se doma rvala ze srandy s tátou i s kamarády. Brala jsem to jako hru.
No a jednou mě jeden z těch kamarádů vzal na první trénink se slovy, že by se mi tam mohlo líbit.
Měl pravdu. Po prvním tréninku jsem si koupila „permici“ a už neodešla.
věk
výška
váha
MMA
Good Luck Gym pro mě znamená doslova druhý domov. Není to jen tělocvična, kam chodím pro nové modřiny.
Nikdy dřív by mě nenapadlo, že pro mě bude v životě něco tak moc důležitého, jako tenhle sport, tenhle gym a tahle komunita lidí.
Všechny mé blízké přátele, které mám, jsem potkala tady nebo jinde na žíněnce. Takhle to chodí, když najdete místo, kam patříte.
Mám za sebou vyhrané Mistrovství Evropy v Brazilském Jiu Jitsu (No-Gi) pod organizací WoW a desítky dalších turnajů.
V MMA mám aktuálně 4 zápasy (3 výhry, 1 prohra). Jako svůj úspěch vnímám i zápasy na mistrovství světa MMA v Bahrainu, kde jsem se potkala s nejlepšími zápasnicemi z celého světa, a to je zkušenost k nezaplacení.
Koncem roku 2019 jsem si zkusila i zápas v K1, který jsem si užila.
Člověk si musí rozšiřovat obzory. Nonstop.
Co se týká nějakých vzorů, tak jsem nikdy žádný neměla. Ten spouštěč, který mě hnal dopředu bylo něco jiného.
Přišla jsem do čistě mužského světa a cítila, že mě nikdo nebere vážně. A pokaždé když jsem slyšela něčí pochybnosti, byla to motivace to zvládnout.
A ani teď nemám žádný vzor. Motivují mě moje vlastní limity, které se snažím posouvat a vlastní nedostatky, které se snažím odstranit.
Myslím, že jsem soutěživý typ. Vždycky se snažím v zápase nechat maximum a nic nedávat zadarmo. Často se porovnávám i s klukama a nejednou jsem proti nim zápasila.
Ale rozhodně mě baví i ta atmosféra a cesta, která je opravdu víc než cíl.
Jakmile někdo vidí jen úspěchy a honí se za nimi, cesta a dřina, které dříve miloval ho přestanou naplňovat. Takový člověk brzy vyhoří.
Rozhodně bych chtěla každému, kdo byť jen malou chvíli přemýšlel o nějakém bojovém sportu, vzkázat, aby se toho nebál.
Dřív, než to odsoudíte se slovy, že to není nic pro Vás, přijďte si to alespoň zkusit.
Nikdy nevíte, z čeho se může stát smysl Vašeho života.